„Jezevec až za ušima“
Když jsem se jednou procházela po hradu s myšlenkami někde v oblacích, prošla jsem kolem jezevce s hárem. Poté, co jsem popošla pár kroků, zastavila jsem se a pomalu otočila. A skutečně. Jezevec mě bedlivě pozoruje. Nedá mi to a popojdu blíž k němu, když v tom mi svitne! Studentská sukně od školní uniformy, sněžný svetřík a polobotky! To není zvíře, to je studentka! Popojdu blíže, kde začínám rozeznávat Mrzimorskou jezevčí masku, černobílou šálu s bambulkami a Mrzimorské sluneční paraple s tlapkami. A to už jsem doma! Zpod masky na mě vykoukne Kim a náležitě se na mě usmívá. A má k tomu pádný důvod, jelikož viděla mé oddechnutí, když jsem zjistila, že nejsem blázen.
8/10
