Můj první úvodník pojednával o změně. Tenkrát jsem změnu prožívala z pozice té, která přebírá něco tak úchvatného, jako je Corvinus Declaratio. Avšak dnešním dnem vydáváme číslo, které je naposled podepsáno mým jménem a vlastně i jménem mého zástupce. Dnešním výtiskem ukončíme jednu etapu safírového plátku a posuneme tak časopis do etapy další. Můžeme jenom hádat, jak to bude dál, ale to je na tom to krásné. A také doufat, že si udrží svůj safírový třpyt a že nás nepřestane překvapovat.

Dnešní vydání je v něčem jiné než ta tradiční. Nebudeme se v něm zaobírat novinkami z hradu ani nebudeme zpovídat významné osobnosti, my se vydáme vstříc těm nejtajemnějším modrým nitkám naší redakce - zavzpomínáme, poděkujeme a možná se i trošku pobavíme.

Dalo by se tedy říci, že tento výtisk je věnován modré redakci, něčemu pro nás tak skvostnému a zázračnému. Místu, kterému jsme mohli propůjčit vlastní fantazii a tvořivost, podporovanou šikovností všech redaktorů, kteří si zde našli své místo. Skládáme mu tímto svůj hold a děkujeme, že jsme se alespoň chvíli mohli podílet na tom, čemu poeticky říkáme: Trnitá, ale krásná cesta vedení.

Nyní se budeme těšit tomu, bude-li časopis nadále mířit k nebesům a čerpat z toho nejkrásnějšího, co mu je k dispozici. Tedy z nápaditosti, fantazie, šikovnosti a zábavy,… Tedy z rysů, které jsou do něj protkány nití safírovou. Havránci, nezapomeňte, že jsme v tom společně, protože ani my nezapomínáme a řídíme se tím!

V tuto magickou chvilku se tedy loučíme již nadobro s příčkou nejvyšší, přejeme vám všem modrým či barevným krásné počtení a u redaktorského stolečku s modrými na viděnou!

Lilien Emity Meissed a James Watfar