V kouzelnickém světě bezradný redaktor neexistuje. Mimo těžkých tvůrčích krizí, kdy nás nenapadá ani jak sebrat ze stolu kalamář, pochopitelně. Ty je nutné prospat. Máme-li ovšem chuť, nemá šíře témat ve světě kouzel žádných hranic.

Každý starší student to již zná. Čas, kdy ze stolů ve Velké síni zmizí poslední zbytky oschlých dobrot ze závěrečné slavnosti, kdy v kolejní místnosti zůstává stále ještě občerstvení z večírku, které už se pomalu vydává samo studentům naproti, čas, kdy červen, získá „-ec“, tedy čas, kdy začínají prázdniny.

Další díl rozhovorů s hradním inventářem je věnován vzácnému artefaktu. Každý z nás s ním mluvil, ale všichni na jediné téma. Rozšiřme si obzory a vyzpovídejme klobouk i mimo zařazování.

Co říkají na nové možnosti mladí a ještě nezkušení třeťáci, kterým se na začátku prázdnin otevřely dveře do Soubojového klubu? Líbí se jim sklepení, nebo se bojí sestoupit po jeho kamenných schodech a prozkoumat rozlehlé a spletité chodby?

Obyvatelé hradu musí vypadat k světu v každou denní i noční hodinu. Jak ale zkombinovat oblečení tak, abychom se ještě navíc nebáli tmy?

Na trhu je k dostání spousta knížek různých žánrů. Člověk se až v záplavě všemožných knih ztrácí. Jakou z nich by si měl vybrat? Proto tu jsem dnes já a dovolím vám nahlédnout do mé knihovničky. Respektive spíše knihovny, protože do jednoho regálu se mé knihy už dávno nevejdou.

Byla jednou jedna hromádka kamení. Větším hromádkám se jí zželelo, a tak ji nechaly žít v iluzi, že je hradem. Nadšena z vlastní kamenitosti a hradnosti se pomalu zvětšovala a zvětšovala, až letos slaví celých jedenáct let své existence. Dávno už to není malá hromádka kamení, dnes už je bez nadsázky velkou hromadou kamení. Nicméně je důležité čas od času zavzpomínat na tu kamenitou cestu, která vedla až k dnešní podobě.

Všichni víme, že na našem hradě se kromě nezbedných studentů potulují též krysy. Je to už nějaký ten pátek, kdy se zde objevila první ochočená krysa a dnes už máme takovou krysí rodinku. Vzhledem k velké poptávce majitelů se začaly šít modely nejen pro hradní studenty a profesory, ale právě i pro jejich nové mazlíčky.

Jak si většina z nás všimla, máme na hradě nové lososy. A nemyslím tím ty na talíři!
A jak už to tak bývá, každý losos se nějak jmenuje. To aby neměl špatný pocit, že se mu nijak neříkalo. Předtím, než ho sežer.. Co?!

Zrovna tento rok měl až neobvyklý počet studentů více než dvacet předmětů. A to je skutečně spousta esejů a spousta pergamenů, které je třeba popsat. Co říkají na to, že se zrovna letos zkrátil esejový týden na polovinu?