Modrým perem proti prokrastinaci

Chtěl jsem napsat článek. Bude tomu už nějaký pátek. V konceptech mi leží už vlastně od prvního čísla novodobého Corvina. Nyní je už sedmé osmé vydání a já vlastně ani nevím, jestli ten článek dopíšu. Vždy se našlo něco, co je potřeba udělat dříve. Nakrmit sovy, zkontrolovat sovinec, napsat výklad (ano, i ty píšeme na poslední chvíli - čímž se omlouvám studentům Tajemství Hookah, pokud jsme neudrželi laťku nastavenou prvními lekcemi), zajít na Příčnou, potom k Rosmertě, zkontrolovat kancelář a znovu - do sovince a vyčistit, pohladit pár sov, zkontrolovat cenovky na Příčné, promluvit s draky u zasedačky. Všechno má přednost.

A motáme se v kruhu

A po několika dnech zjišťujete, že neprokrastinujete pouze jednou. Prokrastinujete vlastně pořád, pojďme si dát příklad.

Je sobota, asi šest hodin večer. Bradavického času 18:47. Podle severní věže. Podle jižní samozřejmě v mínusu. Včera mi přišla otravná sova, která tvrdila to její každodvoutýdenní otravné klišé: "Za dva dny začíná nový termín výuky, prosím zkontrolujte si, zdali máte zadány všechny patřičné výklady a domácí úkoly." Všichni profesoři to známe. Sovu odženu s myšlenkou, že vyšiluje, že mám ještě dva dny. Dnes se celý den peru s myšlenkou, že je ještě čas a druhý (ale velmi tichý) hlásek mi tu řve, že jako už ten čas není a ať s tím jdu něco dělat. Tak si řeknu ok. A proto vlastně nyní píšu tento článek a ne výklad. Ten počká.

Tak toto, přátelé - je prokrastinace.

Zakleté formule

No, a velkou obětí prokrastinace je můj další předmět - Kouzelné formule. Sám vím, že jsem začal dobře - na začátku každé hodiny jsem rozebíral přijaté úkoly studentů, a věřte, že to bylo dost těžké v případě, že studenti odesílají úkoly těsně před koncem termínu. Vydrželo mi to čtyři lekce. V páté lekci jsem narychlo složil básničku, protože to časově nezabere moc času. Vyvěsil jsem ji, zaklel matným kouzlem a byl jsem sám zvědav, kolik lidí napadne použít kouzlo Lumos. Můj obdiv patří těm, kteří báseň dočetli do konce. Sám sobě slibuju, že to musím předělat. Vzít celý ten předmět a dát mu znovu nějakou formu, vylepšit, zdokonalit. Vždyť za to přeci beru těžké galeony. A říkám si to tak již třetím školním rokem.

Předsevzetí. Ale kdeže.

Ano, i tak jsem to zkoušel. A letos mám také jedno - v létě přepíšu výklad kouzelných formulí, napíšu učebnici druháku a dodělám Lykantropologii, kde jsem skončil také v šestém termínu druhého ročníku. Ale sami víte, jak to bývá s předsevzetími - těmi novoročními i těmi ostatními. Nakonec to skončí u dodělání Lykanů, to je asi tak nejméně práce. A pak si jen řeknu - "však jsem s tím počítal, a jsem vlastně dobrej, že se mi povedlo aspoň něco."

Jak jen to uzavřít

Všimli jste si slibu v perexu článku? Ne, nerolujte nahoru, napíšu vám ho sem znovu "Nevadí, já to vím a povím vám to." A jsem na konci článku a jasnou definici nemám. Proč? Ani nevím, nějak se mi nechtělo ji sem psát, učebnicové bláboly.

A od rána si říkám, že si vezmu koště a půjdu se proletět kolem hradu. Je 19:02 Bradavického času. Výklad musí počkat, protože venku je ideální počasí na malou projížďku. Na výklad je přeci ještě celá noc.

A vlastně i zítřek.