Cesta za havrany

V sobotu v 19:00 mudlovského času jsme se sešli v černém oblečení v kolejní místnosti vymalované černou. Jak už jistě všichni víte (jestli nevíte, styďte se!), zemřel nám náš milovaný, opečovávaný, nejstarší, nejmoudřejší a nejchytřejší havránek ze Sedmera, Staroušek.

Abychom ale neztratili i ostatní havránky, museli jsme se vydat na dlouhou nebezpečnou cestu. Našimi „průvodci“ pro tento večer byli James Watfar a Lilien Emity Meissed. Nejdříve jsme se vydali v kolejce k prazvláštnímu obrazu, co se zrovna objevil na zdi. Byl rozdělen na čtyři části - na jedné byla víla, na druhé elf, třetí dušice a na poslední kentaur. Tyto bytosti skrývaly prý mapu, kterou Staroušek před svou smrtí sestavil, abychom se k ostatním havránkům dostali. Podle pokynů jsme prolezli obrazem a objevili se u nějaké řeky.

Uviděli jsme kentaura, elfa, dušici a vílu. Měli jsme podle indicií uhádnout, kdo z nich má mapu. Dostali jsme tedy druhou část mapy. Po uhádnutí se však kolem rozhostila tma, nikdo nevěděl, co se děje. Potom jsme se záhadně ocitli v divné chodbě. Bez oken, bez dveří, jen tři obrazy tam visely. Měli jsme se rozhodnout, kterým půjdeme, najednou se však obrazy odsunuly stranou a my už pelášili chodbou pryč.

Na konci chodby jsme uviděli elfku, která nám dala další část mapy a čekala na nás ještě s jedním kouskem, po kterém jsme toužili. Dala nám jednoduché otázky a my už jsme pokračovali se třemi čtvrtinami zmatené mapy dále. Zase se rozhostila tma a my se podruhé úplně záhadně objevili v další chodbě s velkými přesýpacími hodinami. Poté jsme si všimli, že se zdi přibližují a chytrá (jak by ne) Isabella se je snažila odtlačit Madiným hrabosalámem, který pak špatně skončil. Nakonec je zastavilo kouzlo Immobillis vyřčené Jamesem Watfarem a Isabellou.

Prazvláštním způsobem se opět objevila tma, ve které víla luskla prsty a přenesla nás k dušici a kentaurovi, kteří nám po vyluštění přesmyček věnovali poslední část mapy. Bohužel jsme se v ní moc nevyznali…

Pak už jsme jen letěli kočárem a za chvíli spatřili krásně zářící modré moře. Objevili jsme se u velkých šedých skal, kde nám úplně „náhodou“ spadla do klína stránka z knihy. Pojednávala o rivleben, která prý skály střeží. Isabella si šla nasbírat safíry, kterými  bylo okolí poseto, nevděčnice, a nás nechala dumat nad stvůrou rivleben.

Poté jsme obludu zahlédli. Řítila se na nás, takže jsme použili všechna možná kouzla a zneškodnili ji. Naštěstí se nám nic nestalo a rivleben poražená zmizela.

Najednou se objevili ztracení havránci s vyděšenými očičky. Měli jsme radost a vzájemně se objímali. Už jen zbývalo objevit poklad. Všimli jsme si staré stříbrné konzervy či truhly. Uvnitř leželo sedm peříček. Lilien objevila safír, mezitím si Isabella prohlížela jedno peříčko, které se jí přímo v ruce proměnilo v další safír. Lilien předala kámen mně a tyto dvě části jsme spojili a v náruči se nám objevil Staroušek!

Měli jsme ohromnou radost! Šťastně jsme se vydali do kolejky a Staroušek nám cestou vyprávěl, že těchto sedm kouzelných peříček sedmkrát pomůže havraspárské koleji. Jedno ted oživilo jeho, takže už jen šestkrát.

A tím naše záchranná výprava definitivně skončila. Všichni jsme šťastni z návratu našich havranů zpět do bezpečí.