Sedmiboj aneb co na to vy?

Sedmiboj - soutěž, která hýbe hradem. Sedmiboj - soutěž, která je považována za nejprestižnější z prestižních. Sedmiboj - soutěž, která vyžaduje odhodlání, talent a soutěživost…

Už jen tři úkoly a Sedmiboj bude za námi. Vítané oživení hradu zmizí a znovu se objeví až za čtyři hogwartské roky. Právě jsme překročili půlící čáru a řítíme se k dalším a dalším úkolům, které jsou skoro nemožné, ale splnit se dají, proto se vybírají ti nejlepší z nejlepších, aby se s nimi utkali.

Názory se mohou měnit a v případě Sedmiboje se mění hodně často. Jak jsou na tom obyvatelé našeho hradu? Vnímají opravdu tu takzvanou prestiž, nebo jen pověst předchází samotné klání a skutek utek?

***

Tydynka Flyová: Podle mě je Sedmiboj strašně málo propagovaný a někdy vůbec zapomínám, že tu je. Na začátku to bylo pěkné, skřítci Sedmibojáříčci, sfinga, oznamy na vývěsce. Nevím, jestli se mi to zdá, ale dřív byl ten Sedmiboj takový... že s ním žil celý hrad. Ale možná je to jenom můj názor. Jinak úkoly jsou pěkné, stejně jako v minulých letech, a myslím, že soutěžící se do toho opravdu pouštějí s nadšením. *usměje se* Mrzí mě odstup některých studentů, ale někdo to prostě nezvládne a nic se nedá dělat. Už se těším, kdo to vyhraje. A vlastně trochu doufám, že bude konečně prolomeno to modré vítězství, nejlépe zelenou stranou. *směje se*

*

Cerridwen Lowra Antares: Neočekávala jsem od něj prakticky nic. A jestli už něco, tak to, že dopadne podobně jako loňská B4ka (chaos a tak), ne-li hůř. Takže v podstatě nesplnil, sl. Elle to dle všeho docela drží, jak tak slyším z okolí. Nepřišlo mi ani, že by hradem hýbal na začátku, maximálně tak mezi nováčky, mezi staršími studenty jsem žádné hýbání v podstatě neviděla. Možná proto, že ti o něm slyšeli zkazky - a to ty samé zkazky co já. Samozřejmě se dá čekat, že většinu lidí budou zajímat akorát tak výsledky a jinak z něho nadšení nebudou, to bylo i minule. Předminule jsem nezažila.

Prestiž - to je otázka. Podle mě prestiž vyrábí hlavně účastníci a to, jestli jsou vyrovnaní (vyrovnaně dobří, pochopitelně), anebo jestli to ani nemá smysl sledovat. Jelikož vyrovnaní mi zrovna moc nepřijdou, prestižní mi to nepřijde z tohoto důvodu. Kdyby bylo více adeptů na vítěze a tak podobně, rozhodně by prestiž stoupla - otázkou ale je, jestli vůbec takoví lidé na hradě jsou. *usměje se* Také mi přijde, že by byl prestižnější, kdyby byl omezenější věkem. Nic proti druhákům, třeťákům a tak podobně, ale myslím si, že by bylo lepší utvořit hranici tak na začátku páťáku, do budoucna až bude plné rsko (však kolik lidí ovcuje jenom letos), klidně i šesťáku a nechat ji neomezenou i co se týče rska. Takhle se do něj mohl přihlásit v podstatě každý, i ten, co před půl rokem přišel. Ale vím, že to bylo i dříve - na druhou stranu dříve nebylo tolik studentů ve vyšších ročnících.

*

Elennar Hollkin: Sedmiboj... No, jako účastníka mě zarazila náročnost úkolů a časový limit. Když vezmeme v potaz, že v zadání pro NKÚ z Literárního semináře bylo něco kolem 25-30 palci? S tím, že za obrázek mohlo být o čtyři palce méně. Ve srovnání s prvním úkolem Sedmiboje, kdy na to bylo 10 dní ve kterých je jen jeden víkend a dále pokračuje výuka je to dost omezující. Navíc, když se to bere stylem: co není zakázáno, je povoleno, takže někteří poctivě splní psaný limit ve formě vyprávění a jiní tam do toho přidávají obrázky a videa? Nebo druhý úkol, který jste sice mohli vyřešit, ale když tam nefungoval editor a vy jste hráli na čas, ne na vzhled... To nemluvím o obrázkové části třetího úkolu. Pokud chtěl být člověk originální, tak musel udělat dům nejen zepředu a zezadu, ale třeba šikmý pohled, který se dost špatně kreslí. Jsou na tom opravdu hodiny práce. Ale na druhou stranu obdivuji p.p. Elle, že se do něčeho takového pustila. Také samozřejmě porotce, protože soutěžící nejsou jediní, kteří jsou v časovém presu.

Co se týká minulého ročníku, tak mi snad nebude mít nikdo za zlé, když řeknu, že si z něho moc nepamatuji. Jistě, že jsem klikala jak o život pro modré, proč taky ne, když to bylo zadarmo. Nevím, v té době jsem se spíš zajímala o svoje úkoly a na hradě mě moc vidět nebylo. Proto by moje srovnávání nebylo směrodatné.

*

Elanius Aine Neil: Tákže, hm... Začnu od konce. Ačkoliv toto je můj druhý Sedmiboj, který jsem na Hogu zažila, tak nevím, jak moc byl prestižní soutěží. Když jsem byla v prvním ročníku, tak tu bylo pro mne úplně vše nové a Sedmiboj jsem nepovažovala za něco, co by mělo vyžadovat mou pozornost. Nyní si myslím, že je to soutěž jako každá jiná. Zpočátku byli všichni nadšení, soutěžící hrdě nosili svoje dresy. Jeden můj nejmenovaný/á kamarád/ka, který/á shodou okolností je také soutěžící, zašel/a tak daleko, že svůj dres prodal/a. Nemyslím si však, že by někoho jeho/její jméno zajímalo, tak ho ani neřeknu. Proč to všechno vůbec říkám? Abych na příkladě mohla ilustrovat, jak se i ten Sedmoboj mohl "přejíst" nejen divákům.

Jinak už při druhém úkolu jsem litovala, že jsem se do něj dobrovolně přihlásila, ale jak říká moje babička, kdo se dal na vojnu, musí bojovat, takže se snažím plnit úkoly co nejlépe, i když mne to moc nebaví.

*

Sophia Glis Glisová: Ahoj, sice jsem už "starší", ale Sedmiboj se koná v takových intervalech, že tenhle je první, který tu zažívám. Tudíž srovnávat nemůžu. Zatím se mi zdá, že vše běží přesně podle zveřejněných plánů organizátorů, nic se nezadrhlo, porotci porotcují - jen škoda, že už několik soutěžících vypadlo. Naštěstí, naši se všichni drží. Úkoly se mi zdají docela náročné, ale určitě je dobré, že jsou hodně různorodé a že zadání je takové přesné, včetně kritérií, co se bude hodnotit - takže myslím, že je to ke všem spravedlivé a maximálně objektivní.

Na druhou stranu mám dojem, že se o Sedmiboji nějak moc nemluví a nepíše, na začátku to bylo tolik rozhovorů atd., a teď jako by se o soutěž už lidi moc nezajímali. Takže jsem zvědavá na nové číslo vašeho Sedmibojařského zpravodaje a na názory ostatních.

(Já sama jsem se vždycky po zveřejnění vypracování snažila všechny přečíst, ale je pravda, že je to docela hodně čtení a že si na to člověk musí udělat hodně času - natož pak jak těžké to musí být pro porotu... Některé příspěvky jsou fakt úžasné a určitě je obtížné rozhodnout, kdo je úplně nejlepší, kdo druhý atd. - jsem ráda, že já se můžu jen bavit a obdivovat autory.)

*

Chloe Phoenixová: Žádné očekávání jsem neměla, ale obdivuji především organizátory, porotu a soutěžící. Protože počáteční nadšení myslím rychle vyprchalo, ale zase jak se bude myslím soutěž blížit ke konci, tak se to změní. No, ale ta práce organizátorů, poroty a především soutěžících je neustála, oni oddych nemají, takže proto před nimi smekám. Je to spousta skryté práce, která není vidět, a pro mě jako pro diváka je pak radost průběh celé soutěže sledovat.

*

Aváček de Hillson: Tak abych pravdu řekla, každý na mě působí jinak. Nevím, čím to může být, ale řekla bych, že ten minulý, který jsem zažila, byl víc propagován a tak nějak víc jsem o něm věděla. Nemyslím si ale, že by jeden byl horší a jeden lepší. Je to určitě tím, že minule jsem měla víc času a trávila jsem více chvil po hradě. Teď sedím většinou v knihovně a smolím OVCE a ve zbytku času se věnuji svým primusovským povinnostem... Myslím, že Sedmiboj je skvělá věc a věřím, že zažije ještě hodně ročníků. *usměje se*

***

Zde vidíme úžasně rozličné názory starších i mladších obyvatel hradu. Vesměs nám z nich vyplývá, že "prestiž" je pojem relativní a dá se chápat mnoha způsoby. O to více je také možností, jak tento koncept uchopit a dát jej do praxe. Je tedy logické, že vyhovět se nemůže všem a že každý bude očekávat něco trochu jinačího. Na závěr ale vždy zůstává ta hlavní palčivá otázka: "Když si Sedmiboj nenajde cestu k dostatečně velkému počtu lidí, bude zrušen či nikoliv?"

Jsme ale rádi, že výběr našich dotazovaných nám nabídl tak širokou paletu názorů, vždyť sedm stejných názorů by buďto namalovalo čerta na zeď, nebo vytvořilo idylický obrázek, o jehož křehkost bychom se soustavně museli obávat.

Tolik tedy o tom, jak Sedmiboj vnímá hradní obyvatelstvo. Zůstaňte s námi i v příštím čísle Sedmibojařského zpravodaje!