Soutěžící na scéně - Elennar Hollkin

Elennar patří mezi veterány Sedmibojařského klání; navštěvuje již sedmý ročník studia a letos ji čekají zkoušky OVCE z Literárního semináře. Má uměleckou duši - nejen, že školní obrazárnu obohatila o svá zdařilá díla, ale rovněž je jednou z iniciátorek hogwartské hudební kapely KostiZlom. Její literární tvorbu pak můžeme potkat například v Corvinu Declaratio, kde záhy po počátku svého působení dosáhla titulu redaktorky. Taková je dívka s číslem dva, Elennar Hollkin!

Letos se jí smůla přilepila na paty a shůry nebyla obdařena časem nazbyt. I přes to však přijala nabídku na účast v Sedmiboji, protože taková přichází výjimečně, ne-li jednou za život, a pokud se odmítne, znovu k nám už nezavítá. I vrhla se Elennar s nadšením do soutěžení. Pak ale přišel osudný večer 24. dubna a pár minut před půlnocí vylezla Bída ze své lahve a nadšeně Elennar objala. I stalo se, že třetí sedmibojařský úkol odeslala minutu po půlnoci, tedy již 25. dubna. Pravidla Sedmiboje jsou jasná a nemilosrdná; úkol tedy Elennar uznán nebyl a její účast v Sedmiboji byla rázně ukončena. Rána, kterou to znamenalo pro Havraspár, byla nepopsatelná. Modrá kolej rozzuřeně nadávala na zlomyslnou Bídu a v koleji na chvíli ustala hudba a smích. Jak ale vše brala Elennar? Zbořil se svět, nebo jde život dál? A pokud jde dál, tak kam? Pověz nám, Elennar Hollkin, quo vadis? I požádali jsme ji o rozhovor.

Když si tak s Elennar povídáme, dostaneme se na chvilku do jiného světa. Do světa uměleckých múz, upřímnosti a nesobeckých úmyslů. Elennar sedí tiše a nesměle se dívá kolem sebe. Když však její pohled utkví na nás, všimneme si, jak pronikavé a intenzivní jsou její oči. Ztrácíme se v těch modrých hlubinách a nasloucháme, co má toto zajímavé havraspárské děvče na srdci. Tak pojďte na chvilku naslouchat s námi.

***

Corvinus Declaratio: Když tě pohár vybral, byla jsi spíš ráda, nebo si měla obavy z toho, co tě čeká?

Elennar Hollkin: Ehm, měla jsem hroznou radost. Opravdu hodně velkou, ale pak jsem si řekla, že jsem v tom až po uši... Nominaci jsem přijala i s tím, že jsem věděla, že na tom budu špatně s časem, ale kdo by odmítl dobrovolně účast v Sedmiboji? Jako věčný smolař jsem spíš čekala, že nebudu vybraná a v klidu si řeknu: "Tak jsem to zkusila a nevyšlo to." Jenže jsem byla vybraná, což mi přinášelo na jednu stranu radost z toho, že se zapojím do takové velké věci, ale na druhé straně taky starost o to, jak to budu stíhat.

Corvinus Declaratio: Copak si myslíš o úkolech, které vám zadávali? Byly splnitelné a jak by ses ty ohodnotila při boji s nimi?

Elennar Hollkin: Úkoly byly hodně náročné... Ten první byl dosti pracný co do rozsahu, tak do formy, a  hlavně vymyslet něco originálního, to dá taky práci. Třetí úkol byl možná ještě horší. Ono něco jen tak nakresli nedá moc práce, ale když se s tím vybarvujete a pak děláte hlavně ten druhý úhel a nechcete dělat zrovna dvě protilehlé strany domu... Vymyslet vybavení není těžké, ale to kreslení zabere hodně času. Mně nejvíce vadilo, že je na to deset dní. Kdyby to bylo čtrnáct, tak by tam byly dva víkendy, ale když člověk chodí do školy a pak má na to jeden víkend a zrovna mu do toho něco vleze, tak je to problém. No, moje práce asi nebyly nic moc, odpovídá tomu hodnocení. *rozesměje se* Ne, já vážně nevím... Nikdy jsem moc literárně aktivní nebyla, protože se stydím za svůj pravopis, tak ani nevím, jestli moje práce stojí za to. Do Sub Salix jsem posílala jednu a přišla mně sova s tím, jestli nejsem disgrafik... Malovat možná trochu umím, ale to už asi nikdo neuvidí. *pousměje se*

Corvinus Declaratio: Jaký je tvůj názor na škrkny?

Elennar Hollkin: Škrkny? Dokud spolu žijeme v symbióze, tak mně nevadí.

Corvinus Declaratio: Jaký je tvůj dosavadní nejoblíbenější předmět?

Elennar Hollkin: Filozofie, protože jako úkoly se tam psaly úvahy, ale teď je v tom nějaký zmatek, tak už ji nestuduji, ale měla jsem vychozené tři ročníky. Jinak teď se zaměřuji hlavně na Literární seminář, ale těžko říci, jaké kvality jsou mé povídky... Také teď navštěvuji Barvokouzlení, to je taky pěkné, ale štve mě, že se k obrázku musí dávat seznam použitých formulí...

Corvinus Declaratio: Chtěla by ses stát v budoucnu profesorem?

Elennar Hollkin: Vždycky jsem chtěla, ale je jich tu hodně, tak budu mít asi smůlu. *usměje se* Taky jsem uvažovala, že bych se stala zaměstnancem třeba muzikantem na volné noze. Ale to bych zase nemohla hrát v naší studentské kapele... Je to těžké rozhodování, uvidím po Ovečkách.

Corvinus Declaratio: Co si myslíš o Denním věštci? Čteš ho?

Elennar Hollkin: DV čtu občas. Ale spíš ne než ano. Většinou se moc neorientuji. Ve VS moc nejsem, tak jsem trochu mimo mísu.

Corvinus Declaratio: Máš nějaké zkušenosti s patronováním? Je to dobrá věc? Nebo by byli nováčci mnohem lepší, kdyby na všechno přišli sami?

Elennar Hollkin: Patronem jsem byla třikrát. Vždycky jsem chytla nějaké "nepovedené" nováčky. Jednu holku jsem uháněla e-mailem a začala mě ignorovat. Další chodil s profesorkou, takže si vystačili sami a já byla zbytečná. Ten poslední si do čarostavu napsal: Jsem tu, holky! Záhadným způsobem přicházel k penězům a mé sovy ignoroval. Můžu říct, že jsem si oddychla, když ho smazali.

Corvinus Declaratio: Myslíš, že je na pultech madam Malkinové tak akorát oblečení, nebo je tam naopak oblečení málo?

Elennar Hollkin: Mně osobně vadí, že tam není oblečení ze starých kolekcí, jenže kdyby tam bylo, tak by to ztratilo své kouzlo. Takové to shánění a čekání, jestli se tam objeví a tak. Třeba mě mrzelo, že byla zrušena soutěž, kde se navrhovalo nové oblečení, ale to taky byla otázka času, protože když je něčeho hodně, tak to potom lidi nekupují a ani neocení. Takže ten systém, jaký je teď, je podle mě dobrý. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Máš i vlastní kapelu. Nechtěla bys nám o ní něco říct?

Elennar Hollkin: No, naše kapela se jmenuje KostiZlom, má čtyři členy a Sharlott jako múzu a manažerku a kdovíco ještě. Máme složení bicí, kytara, klávesy a basovka. Hrajeme převážně rock. V současné době doděláváme první písničku, takže se máte na co těšit. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Kdybys mohla celému hradu vzkázat něco, co by mohlo změnit třeba i celý svět, co by to bylo?

Elennar Hollkin: Vzkaz? Mezi saxofonem a klarinetem je rozdíl. Najděte si to na googlu.

***

Elennar moc děkujeme za příjemné popovídání!

A nebyl by to Corvinus, kdyby se nezeptal i na názory obyvatelstva hradu. Dvou náhodných kolemjdoucích jsme se tedy otázali, jak na ně Elennar působí.

***

Henrik Leens: Myslím si, že Elennar je moc fajn slečna, která je ochotná pomáhat, je nekonfliktní a se smyslem pro humor. Určitě má na to Sedmiboj vyhrát, kdyby tomu věnovala víc času a pořád nehudebnila. *usměje se*
I když to možná vyhraje tak jako tak, to zrovna nevím, nejsem zrovna fanda Sedmiboje.

Lilien Emity Meissed: Elenn je podle mého hodně pohodová holčina, která, jak jsem mohla zjistit, je docela ztřeštěná, ale také se umí dát do klidu. Podle mého je dost šikovná a chytrá. A jak to tak vypadá, tak i hudebně nadaná. Když vidím její články v CD, tak bych řekla, že má hodně talentu... Prostě taková super havranka. *usměje se*

***

Ač se na ni v Sedmiboji neusmálo štěstí, hlavu má stále vztyčenou a náležitě tak ctí havraspárské jméno. Tak my ti, milá Elennar, přejeme mnoho štěstí na dalších cestách, ať tvé šlépěje vedou vytouženými směry!

A vy, drazí čtenáři, s námi zůstaňte. Safírové zákoutí rubriky Soutěžící na scéně ještě stále není naplněné!