Metuzalémy mezi živými - Phillipa O Connel

Čas letí, vážení. Od vítězství Phillipy O Connel v Sedmiboji uběhla bezmála čtyři školní léta. Čtyři školní léta od doby, kdy všem dokázala, že tichá voda břehy mele a na vítězství v Sedmiboji nemusí člověk klábosit od rána do večera ve Velké síni nebo se klátit ve výšinách bodovacího žebříčku. Čtyři školní léta od doby, kdy hradem otřásl nadšený jásot havraspárských studentů, kteří počali oslavovat úspěch jedné z jejich zástupkyň. Nyní studentkou šestého ročníku, Phillipa působí ještě klidněji a reflektivněji než kdy jindy.

Dalo by se říct, že - Corvinus si dovolí ji nazvat - "naše Phill" byla vždy opředená závojem mystiky. S tajemnými úsměvy prochází hradními chodbami, tu a tam prohodí slůvko s některými z obyvatel Velké síně nebo havraspárské společenské místnosti, ale uchovává si svou tajemnou zář. Když na ni člověk tak hledí, napadne ho, že možná tak nějak působila i samotná Rowena. A hle, možná že i ano, Phillipa je totiž držitelkou jejího řádu za rok Zima 2008. A možná, že tahle tajemnost a klid jí i dopomohly k samotnému vítězství v Sedmiboji, kdo ví. Vždyť když se s Phillipou budete bavit jen pár minut, neunikne vám, že právě ona je ta "Slečna Sedmibojařka", právem s velkým S.

Nás však zajímalo, jak nahlíží na letošní ročník tohoto prestižního klání někdo, kdo se jím v minulosti probojoval až do konce, a to ještě s tak kvalitním výsledkem. Ptali jsme se na tradiční otázky o vnímání letošního ročníku soutěže, ale i na ty neotřelejší týkající se zveřejňování "pouhého" vítěze toho kterého kola, úkolů na čas a samozřejmě došlo i na tipy pro soutěžící a dokonce i pro ty, kteří teprve o účasti uvažují. Tak se pohodlně usaďte a ponořte se s námi do toho klidného odpoledne, kdy jsme se s Phillipou posadili za jemného deště k Hanibalově jezeru a nahlédli pod ten tajnůstkářský závoj.

***

"HNED BYCH SI HO STŘIHLA"

Corvinus Declaratio: Tak začneme jednoduše. Jak vnímáš průběh letošního Sedmiboje? Dostává tě do nostalgie a vzpomínek na loňský ročník?

Phillipa: Samozřejmě, že vzpomínám na ten "náš" Sedmiboj. Zrovna nedávno jsem si pročítala moje úkoly... Až s podivem, jak jsem to vůbec mohla napsat. *pousměje se* Jinak letošní Sedmiboj sleduju, hlavně zadání úkolů.

Corvinus Declaratio: A z těch, které již letos byly zadány, bys řekla, že jsou srovnatelné s těmi vašimi? Co soudíš?

Phillipa: Srovnatelné... Hmm, srovnávat můžeš jen věci, které jsou stejné, a letošní úkoly jsou úplně, ale úplně jiné než ty naše. A ty naše byly zase odlišné od těch úplně prvních. Ale musím přiznat, že letošní úkoly se mi moc líbí, jsou takové daleko více kouzelnické... více tvořivé.

Corvinus Declaratio: Taky pravda. Který z dosud zadaných úkolů bys hodnotila jako prozatím nejnáročnější? Samozřejmě čistě ze subjektivního hlediska, to asi jinak nejde.

Phillipa: Asi ten úplně první. To když jsem si přečetla zadání, řekla jsem si: "Uf, no ještě, že to mám za sebou." *zasměje se*

Corvinus Declaratio: Máš čas na prolistování vypracování jednotlivých soutěžících? A pokud ano, co na ně říkáš? Přijde ti, že účastníci využívají té "kouzelnickosti" zadání?

Phillipa: Přiznám se, že jsem zatím všechna vypracování nepřečetla, druhý úkol jsem vlastně úplně bojkotovala. Ale prolistovala jsem si pár příběhů z lesa a všechny dosavadní kreslená vypracování - ty domky... Tam si myslím, že byla obrovská možnost se kouzelnicky projevit, a zdá se mi, že ne všichni toto úplně využili. Což mě trošku mrzí, tohle byl naprosto bombastický úkol. *chvíli se odmlčí a pak dodává* Hned bych si ho střihla. *pousměje se*

Corvinus Declaratio: To nám nahráváš na další otázku. Šla bys do Sedmiboje znovu, kdybys měla tu příležitost?

Phillipa: Jen za předpokladu, že bych mohla dělat jen ty úkoly, které se mi líbí. *v očích se jí na okamžik blýsknou roztančené jiskřičky* Ale vážně... Podruhé bych to už nezkoušela. Je to jedna z věcí, která je na světě jedinečná, a tím je kouzelná.

Corvinus Declaratio: Toho, že je to jedinečná příležitost, se musí určitě pořádně využít. Jakou nejcennější zkušenost sis z účasti v Sedmiboji odnesla ty?

Phillipa: Že za některé věci je třeba bojovat a nevzdávat to příliš brzy.

"APELUJI NA VŠECHNY SOUTĚŽÍCÍ, KTEŘÍ SVÉ JMÉNO NA VÝVĚSCE JEŠTĚ NEVIDĚLI... NEZTRÁCEJTE NADĚJI."

Corvinus Declaratio: Teď se podíváme na zoubek něčemu trochu jinému. Letos se zveřejňuje pouze jméno vítěze každého z kol, loni to bylo celkové pořadí soutěžících. Hradem jeden čas cloumala debata ohledně této problematiky. Jak to vidíš ty?

Phillipa: Docela se mi zamlouvá letošní způsob jediného jména. Je to více napínavější a vyhrát může kdokoli, klidně i ten, jehož jméno se neobjeví mezi jednotlivými vítězi kol. Stačí jen, aby podával solidní stabilní výkon a pohár může být jeho. To apeluji na všechny soutěžící, kteří své jméno na vývěsce ještě neviděli... neztrácejte naději. *povzbudivě se usměje* Já vlastně taky byla první snad jen jednou, možná dvakrát. Minulé zveřejňování seznamů vedlo k naprosto šíleným debatám a hlavně soutěžící, kteří se viděli na konci seznamu, ztráceli motivaci.

Corvinus Declaratio: Zmiňuješ stabilní výkon v průběhu soutěže. Řekla bys tedy, že Sedmiboj opravdu prověřuje všestranné dovednosti účastníků? Nebo bys v závěrečných dvou úkolech proklepla ještě jinou kvalitu soutěžících, než jaké byly prověřeny doposud?

Phillipa: Samozřejmě vítěz Sedmiboje by měl umět vlastně všechno. *pousměje se* Abych pravdu řekla, jsme hodně omezeni v úkolech. Kdyby byly ty možnosti (a ty nejsou) přidala bych i fyzický úkol, například "Běh před drakem" nebo "Improvizační divadlo"... Ale to by bylo třeba Sedmiboj přenést například i na výjezdy školy, což je, jak už jsem se zmínila, dost nereálné. Potěšily by mě i vědomostní úkoly na čas, ale to je také spojeno se spoustou problémů.

Corvinus Declaratio: Úkoly na čas, další velké téma letošního ročníku. Někteří remcali, že Sedmibojaři neměli rovné šance, druzí říkali, že soutěžící si musí umět udělat čas a umět pracovat pod časovým tlakem. A například slečna Lavender se nechala slyšet, že v prvním Sedmiboji byl také úkol na čas a nikoho nenapadlo si stěžovat. Ty se tedy přikláníš k té druhé skupince?

Phillipa: Nejsem vůbec proti takovým úkolům na čas, ono je někdy dobré proklepnout Sedmibojaře, jestli umí rychle a efektivně přemýšlet. Ale tady to právě naráží na problém, že ne všichni mají stejné podmínky, ne všichni mohou být přítomni v den vyhlášení úkolu. Nejsem programátor, ale napadlo mě, že v případě těchto časových úkolů by bylo možné odpočítávat čas od prvního otevření úkolu. Tedy jeden soutěžící by se s úkolem seznámil v neděli večer, druhý v pondelí vecer a oba by ukol odevzdali v uterý. A počítal by se jejich čas, to znamená soutěžící jedna by to odevzdal za delší dobu. Tedy jestli mě chápeš. *usměje se* A pokud by byly úkoly známy jen soutěžícím, nebojím se o to, že se se zadáním navzájem dělili... Každý by si hlídal svůj čas a asi by nechtěl, ale to někdo odevzdal za 5 minut čistého času.

"MÁM PROSTĚ RÁDA VÝZVY"

Corvinus Declaratio: To by určitě stálo za zvážení do příštích let! Myslíš, že by tobě osobně takový typ úkolu seděl? A který úkol sis vlastně v minulém ročníku užila nejvíce?

Phillipa: Jestli by seděl, to nevím, ale určitě bych si ho ráda zkusila. Mám prostě ráda výzvy. *usměje se* Nejvíce mi seděla kreslící soutěž Pantheon a překvapivě kontroverzní muzikál, který jsem si užívala.

"A VĚŘTE, VŽDYCKY SE NĚKDO DÍVÁ"

Corvinus Declaratio: Nu a chýlíme se k závěru. Radu letošním účastníkům jsi již dala - nevzdávat to, i když nejsou zrovna uvedeni jako vítězové jednotlivých kol. Jakou radu bys ale dala těm, kteří touží po tom zúčastnit se klání v příštích letech?

Phillipa: Být aktivní, aktivní, aktivní. V kolejním časopise, v Denním věštci, v dění koleje. Aktivita ale nemusí nutně znamenat první stránka bodování nebo 24-hodinová aktivita ve Velké síni. Pokud ale někdo uvidí, že děláte něco pro kolej, i když to bude maličkost, a že vám to i pálí a píše... je to cesta k Sedmibojařskému poháru. A veřte, vždycky se někdo dívá. *tajemně se pousměje*

Corvinus Declaratio: Tak moc díky za rozhovor!

***

Po skončení rozhovoru jsme s Phillipou strávili ještě pár minut na břehu jezera a pozorovali dovádějící tůňodavy. Déšť mezitím ustal a slunko vysvitlo. Tak ať svítí nadále jak Phillipě, tak všem současným i budoucím soutěžícím Sedmibojařského klání!