Povídkaříme aneb Soutěžní příběhy Spisovatelského klání

Na hradě právě probíhá anketa, která určí vítěze Spisovatelského klání. A protože ne všichni se obtěžují přečíst si celé povídky, zde je alespoň stručné info o každé z nich, které by vás mohlo nalákat.

Na počátku bylo zadání, na první pohled jednoduché. Povídka bude rozdělena do pěti částí, kapitol. A její děj?

Každých tisíc let je vybrán jeden ze zástupců rasy, aby získal pro svoji rasu právo na přežití. Tato doba se již nachýlila a zástupci byli vysláni splnit svoji povinnost. Jsou si vědomi důležitosti poslání. Dodnes se vypráví, jak vymřel trpasličí rod, když jejich zástupce nedokázal splnit svůj úkol. Zůstali lidé, elfové, hobiti a lesní víly.
Váš příběh začíná ve chvíli, kdy se zástupci těchto ras setkávají na magickém místě zvaném Osudová hora. Společnými silami musí otevřít vchod do hory a poté projít a splnit rodové úkoly.

Takový úkol tedy dostali soutěžící. A jak se s ním poprali?

Snažily jsme se obsah děl shrnout pokud možno stručně, pokud jsme tedy nějakou myšlenku či zápletku vynechaly, autorům se předem omlouváme. Povídky jsou řazeny podle hlasování od spodu sloupce. Připomínáme, že názory na díla jsou osobní a subjektivní. Nechceme nikoho hanit či vyzdvihovat, článek byl psán nestranně bez emocí, tak, jak to vidí čtenář.

***

Tisíciletí čtyř


Slibně začínající příběh. Vypravěčem se stává trpaslík, který byl členem minulé výpravy do nitra Osudové hory a zklamal - jeho rod vymřel. Subjektivně hodnotí postup dalších odvážlivců bojujících za přežití svých ras. Elfa vznešené tváře a bílých, předlouhých vlasů se jménem Evleron. Za vílí rod je to ladná lesní žínka Temari menší drobné postavy. Její rudé vlasy září v odlescích slunce stejně jako jemná křídla protkaná žilkami. Vysoký statný člověk klidné povahy, syn obchodníka, John a jako nejmenší bojovník za život stále čilý a houževnatý hobit Itou. Pomocí symbolu z pergamenu najdou cestu do Osudové hory. Tam na ně čekají úkoly. Hned při prvním úkolu elf vyjeví hrozné tajemství svého rodu. Hobit zase své nohy musí smočit. Člověk nelehký úkol má a s vílou si hora pohrává. Překvapivý závěr toho všeho vás zajisté ohromí stejně jako mě a dá vám námět k přemýšlení..

 

Těžké okamžiky

Rozporuplný příběh, který postupně odhaluje, že nic není takové, jak se zdá. Autor směřuje příběh do současného světa. Dá se říci, že příběh je hlavně o zástupci lidského rodu - Davidovi. Je to člověk, který zná jen svou práci a na nic jiného nemá čas. Věří ve společnost a vědu, proto je pro něho šok, když zjistí, že postavy z pohádek, jako jsou elfové, hobiti a víly, opravdu existují. Více snad ani prozradit nemohu. Přeci vám nezkazím překvapení z náhlých zvratů, kterých je příběh plný. Snad jen škoda, že ho psal člověk neovládající plně pravopis. Spíš než na chyby se ale dívejte mezi řádky. To je má rada pro vás.

 

Smyslnost osudu

Elfka, víla, člověk a hobit. Jednoho dne sešli se u Osudové hory. Tak by asi začínal pohádkový příběh, jen kdyby na ně nezačal mluvit cizí hlas, který nikomu nepatří a odnikud nevychází. Naznačí jim ale, že tady jde o život. Nejen jejich, ale i celého národa - jako Vyšší moc ovládající počasí o tom musí něco vědět, ne? Spojit síly u prvního úkol a vstoupit do hory se jim podaří, ale jak to bude dál? Přenesou se nad předsudky? Budou si pomáhat i nadále? Podaří se jim překonat nástrahy, které pro ně nachystali jiní zástupci nepřátelských Vyšších mocí? Prosím, jen čtete, ode mě se toho více nedozvíte.

 

Do roztrhání těla a zástavy dechu

Už je to tady, příběh začíná. V pracovišti „svítičů“, kteří určují osud svých svěřenců, nebo je k němu aspoň směřují. Přesně to je úkol Heleny, která jen nerada vysílá duševním mikrofonem pokyn: „Je čas…“
Její volání uposlechnou Mealvin, bledý elf nedávající najevo emoce. Víla vzhledu překvapivě nehezkého s kožnatými křídly na zádech a drápy ostrými jako nože se jménem Chersta. Bodrý člověk slyšící na jméno Dolnar. Čtveřici uzavírá bezprostřední hobit Ledník.
Předností příběhu je velmi zajímavý pohled vypravěče, také netradiční vykreslení víly. I když si hrdinové příběhu úplně nerozumí, nakonec společně procházejí jednotlivými úkoly, které jim Helena chystá. Je tady tedy spojen příběh jak čtyř bojovníků, tak ubohé „vyšší moci“, která je nucena jednat i tak, jak si opravdu nepřeje.

 

Dobrodružství čtyř rodů

Příběh, který se těžko čte hlavně díky tomu, že autor si s odstavci, interpunkcí a pravopisem moc netyká. Když se však pokusíte přes toto přenést, ponoříte se do podivně originálního příběhu. Zajímavou myšlenkou je to, že jednotlivé rasy zachraňují skupiny lidí, ne jednotlivci. Úkoly, které musí rasy vyplnit, jsou občas trochu složité k pochopení, ale je za nimi skryt určitý systém. V příběhu lze dobře sledovat, jak se autor kapitolu za kapitolou zlepšuje. Pokud hledáte něco milého a neobvyklého, je toto povídka pro vás.

 

Čtvrtá síň pravdy

Příběh se na problém dívá zase trochu jinak – je místy cynický a sarkastický, vtipný a ironický. Potkáme se tady s vílákem a hobitkou, tedy s těmi odstrčenějšími pohlavími jednotlivých ras. V příběhu potkáme zajímavé slovní hříčky, sympatické básničky a hádanky, které musí čtyři zástupci vyluštit.
Místy se zasmějete, místy si popláčete – mohu prozradit jen tolik, že jeden ze zástupců čtyř rodů zde položí svůj život. Příběh, který rozhodně láká k přečtení, třeba i díky poutavému závěru, originálním úkolům a krutému vládci Hory.

 

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí

Příběh, který je jiný – a jak to říkám, tak to i myslím. Od prvního slova vás zaskočí. Guláš? Kocour? Vyšší moc prolezlá chorobami? Hobitka – alkoholička? Se všemi těmito hrdiny se v příběhu budete běžně setkávat.
Někoho může hodně zaskočit jakási brutalita, se kterou jednotliví zástupci rodů končí na pokraji svých sil při plnění svých úkolů. Někoho může pobavit neobvyklý humor, kterým je povídka prosycena a který vykukuje za každým druhým slovem.

Ale koho nezaujme ani jedno z toho, co jsem vyjmenovala, ten jistě zůstane stát s pusou dokořán v okamžiku, kdy si přečte závěr. Závěr, který nikdo nečekal, kterým autor čtenáře úplně přelstí a ukáže mu, že nic není takové, jak se zdá.

Pokud máte rádi něco netradičního a nepohoršuje vás, když si někdo nebere servítky… do toho!

***

Máte už tedy chuť pustit se do některého z příběhů? Doufáme, že ano. Protože pokud si je nepřečtete… přijdete opravdu o hodně.

Šéfredaktorka: Larrie Larstonová
Technická stránka: John Werewolf
Korektura a vizuální úprava článků: Janel Weil, Larrie Larstonová
Ilustrátoři: John Werewolf, Lilien Emity Meissed
Autoři článků: Elanius Aine Neil, Elennar Hollkin, Janel Weil, John Werewolf, Lilien Emity Meissed, Larrie Larstonová, Linn Rose Lairová, Madidess Leevian


Poděkování: Chci moc poděkovat všem, kteří se zapojili do společného projektu Corvina Declaratio a přiložili své síly ke slepování prvního ze série havraspárských dílek. Všem redaktorům, že si v období uzavírání známek udělali čas na příspěvek do Corvina (v některých případech i na pěkně tlustý špalík článků, že, El ;)). Skřítkům šmíráčkům pak, že si přestali mazat nohy tou nechutně puchnoucí mastí, ze které se redakci zvedal žaludek. Korektorce Weilovce, protože tentokrát asi překonala svůj rekord. A všem čtenářům, protože nám pořád dodáváte novou sílu a inspiraci. Díky!